Tohle jsem já tedy nezkoušel, ale zato jsem měl možnost projet si na tomhle nejšikovnějším, nejrychlejším, nejhezčím, nejmilejším (co budu vypisovat, všechno o něm je tady: damyvsedle.cz/... ) koníčkovi nemalou část křivoklátských lesů a luk. Příroda je tady opravdu nádherná a koníček plný energie a chuti jít dopředu.
Cestou jsem se navíc dozvěděl spoustu zajímavostí o tomhle "životním stylu" a tak nějak se mi potvrdila moje dřívější domněnka o tom, že čím víc toho člověk umí a dokáže, tím je skromnější a otevřenější k druhým.
Ovšem co se džigitovky týče, i tu jsem si vyzkoušel. Caballos-áci mají k dispozici speciálně vyrobené tréninkové sudy (v kohoutku jako hooodně vysoký kůň), které vždy "osedlají" trikovými sedly (bez nich to opravdu nejde). Zezačátku jsem měl pocit, že musí zákonitě selhávat všechny gravitační zákony a že pokud opustím těžiště sedla tak zásadním způsobem, nutně musím buď otočit sedlo, nebo na
a i to že vznikl tenhle článek je důkazem toho, že mě sud "nedostal" :-) Jediné co mě mrzí je to, že jsem samou nervozitou zapomněl na fotky, a tak moje "výkony" nezůstanou zachovány příštím generacím, což je možná jediné štěstí, vzhledem k mé fyzické kondici. Do "dolní" fáze, t.j. ze sedla hlavou dolů by to ještě šlo, ale zpátky do sedla to už je daleko horší a vzhledem k tomu, že jsem se sám sobě musel hrozně smát a vzhledem k určité fixaci k sedlu (detaily asi nesmím prozrazovat) bych se zpátky nedostal a visel bych tam ještě teď :-))
Za příjemně prožitý den, krásnou vyjížďku i instruktáž moc děkuju všem zúčastněným lidem, koníčkovi Bolečkovi a bezejmennému sudu ;-)