Crossman nebo ďábel?

Ani jedno, jen jeden milej, hodnej, hezkej strakatej... zkrátka poníček. O hledání GEOpokladu s Verčou a jejím huculem Kašpárkem už jsem psal, a teď měla přijít další vyjížďka, tentokrát s trochu vyšší účastí.

Při cestě z Prahy jsme málem umřeli vedrem tak jsem si říkal, že koníci budou hodný, unavený, pomalý, no trochu jsem se přepočítal. Nakonec jsme vyjeli ve čtyřech - Gábina (Ex, americký klusáák), Verča (Kašpar, hucul), Pavel (Bárka, SN) a já (pouda, pony). Po přivedení koní z výběhu jsem zjistil, že Pouda si obalil celé tělo pryskyřicí a to úplně všude včetně uší. Dolů to nijak nešlo a jediný výsledek mého snažení byl ten že jsem i já byl celý od pryskyřice a nešly mi od sebe odlepit prsty. Tedy jsem na Poudu přilepil sedlo a uzdečku a vyjeli jsme.

Zezačátku to vypadalo docela nevinně, ovšem jen do doby, kdy po cestě kudy jsme jeli zezadu přiběhl jakýsi sportovec a koně si ho nevšimli. Přesně řečeno, všimla si ho poslední Barka, která vyrazila dopředu kde jsem byl já s Poudou, kterého jsem instinktivně pobídl ať prchá, protože to dunění a praskání za námi neslibovalo nic příjemného.

Když jsme konečně všichni zastavili, zjistil jsem, že jsme se zařadili špatně, dvoutunová lekavá chlaďaska přímo za malým poníčkem není nic dobrého, tak jsem se pokusil předjet Kašpárka.
Nejdřív klusem. Možná by tenhle manévr prošel, nebýt toho, že Pouda Kašpara při předjíždění kousnul. Pak už jsme zase jeli dost rychle, pamatuju si akorát vedle nás tryskajícího Kašpara, vlevo od nás proletělo Exovo kopyto, Pavel s Bárkou zmizeli někam úplně pryč a já byl najednou první. Připletla se nám do cesty nějaká paní s černým koněm, o kterou jsme zastavili.

Usoudil jsem, že chlaďasce je šance jenom ujet, chci-li se vyhnout totálnímu převálcování. Naštěstí mrštný Pouda má rychlejší akceleraci než ona a taky nějaký pud sebezáchovy, takže super spolupracoval. Ale abych jenom nechválil - na jedné z cest, myslím že jí ostatní nazývají cvalovkou - prudkým startem vyprovokoval Kašpárka s Barkou k tomu samému a vzápětí se způsobně zařadil za Exe na cestu. Né už tak Kašpar s Barkou. Ty to vzali přímo lesem, nějakým křovím a trním, ale to jsem zjistil až po nějaké době. Slyšel jsem sice nějaké výkřiky někde za sebou, ale vše přehlušoval strašlivý praskot větví a vyvracených stromů. Dobrá zpráva pro všechny z okolí - máte tam novou cestu! Nahoře se Verča ještě prala s Kašpim o to, že se nepoběží dolů z kopce tryskem, což se jí i na chvilku podařilo.

Na zpáteční cestě jsme ještě jednou strhli Barku s Kašpim do nějakého rychlejšího chodu, ale opět se nám na konci cestičky připletla zmíněná paní (anděl strážný?) takže se podařilo zastavit. Domů jsme dojeli nakonec v pohodě, Poudíka jsem pustil vyválet v písku čímž si na sobě úžasně zafixoval pryskyřici a alespoň přestal být lepkavý a pak jsme všichni dohromady ještě poseděli v místní zahradní restauraci u výborného hermelínu s brusinkama a Kofoly. Další výlet na sebe jistě nenechá dloho čekat ;-)

Odkazy
Ještěrky blog: http://allexejskripta.bloguje.cz/tema-6-kone-kone-a-zase-kone.php
Pavlův blog: http://atrey.karlin.mff.cuni.cz/ pavel/picture/horses/blog.html