Ze Sázavy na Sázavu
18. červen 2007 | 13.38 |
V sobotu 16.6. vyrážel Pavel se dvěma zákazníky ze Žernovky na Sázavu. Původně jsme byli domluvení tak, že je pojedu vyprovodit na Torísovi, pak se vrátím, naložím jejich věci do auta, přejedu do Vodsliv, tam si půjčím koně od Jitky a pojedu jim naproti pro změnu z druhé strany směrem k hospodě na Mariánce.
Trošku se to zpočátku zkomplikovalo - ukázalo se, že na Žernovce jsou celý den zákazníci, tudíž Torís nebude celý den volný a já jsem tím pádem usoudil, že celá akce padá a jel jsem rovnou do Vodsliv. Oproti tomu Vlaďka myslela, že vyjížďka padá, ale pro věci že pojedu.
Samozřejmě že když jsem přijel do Vodsliv, tak v tu dobu Pavel a spol. teprve sedlali na Žernovce koně. Ovšem mělo to pro mě jeden úžasně pozitivní efekt - potkal jsem tam sympatickou majitelku Kinora - krásného černého plnokrevného valáška, tak jsme povídali a dokonce mi Kinora půjčila na svezení! Ježdění v okolí Vodsliv je vůbec úžasné, kolem dokola samé posekané louky a lesy s dlouhými "cválacími" cestami.
To už mi ale volal Pavel že bloudí kdesi u Oplanské loučky, tak jsem je vyrazil hledat. Čekal jsem u Bílčské hájovny a v tu dobu jsem získal pocit, že se nutně museli někde ztratit úplně, tak jsem zavolal a vyplynulo z toho zjištění, že se právě s koňma pokouší vylézt jakési schody :-) Asi po hodině pasení šimla se konečně výprava objevila na obzoru! Pavel, Táňa a Honza byli trošku unaveni, ale povzbudil jsem je, že cesta už není dlouhá a byla to pravda. Trošku jsme zrychlili a za chvíli jsme už byli na kraji luk co vedou ke statku. Louku jsme si ještě přecválali (na konci jsem málem opustil sedlo kvůli koňožravému balíku, který stál schovaný v křoví) ale dobře to dopadlo.
Po příjezdu a odsedlání našich koníčků zůstala Táňa ležet v trávě na zádech neschopna jakéhokoliv pohybu a relaxovala. Když jsme koně zavedli do místa jejich noclehu, projevila Táňa přání zajet na nedalekou benzínku a osprchovat se. Tak jsem jí tam odvezl s tím, že Honza s Pavlem zatím rozdělají oheň na přípravu jídla.
U pumpy, zatímco se Táňa sprchovala jsem telefonoval, když v tom přiběhla obsluha a povídala, že u pumpy je telefonování zakázáno kvůli nebezpečí požáru. Rychle jsem zavěsil, obsluze jsem slíbil že telefon už nepoužiju, když v tom zazvonil znovu. Rychle jsem odběhl zadním vchodem ven, a on to Pavel "hele, kup u té pumpy sirky nebo zapalovač, nemáme tu nic na rozdělání ohně". To už bylo na mě moc, nějak jsem neměl odvahu jít k té obsluze a požadovat zapalovač. Už tak jsem tam působil podezřele. Počkal jsem až Táňa vyleze ze sprchy a poslal jsem tam jí :-)
Když jsme se vrátili, zjistilo se, že ani zapalovač příliš nepomůže k založení ohně. Nechělo to bez papíru chytnout. Tak jsme se začli prohledávat a tahali jsme nejdřív různé nepotřebné papírky, ale když byl stále výsledkem jen kouř a jedenáctá hodina na krku, došlo na ostatní hořlavé věci v pořadí: cvaklé jízdenky, necvaklé jízdenky, stravenky nižších hodnot, stravenky vyšších hodnot, bankovky nižších hodnot..... atd :-)
Kolem půlnoci oheň konečně chytl.
Tady můj pohled končí, protože jsem se odebral spát. Ovšem příští víkend má být pokračování, takže určitě se zase něco stane...
Trošku se to zpočátku zkomplikovalo - ukázalo se, že na Žernovce jsou celý den zákazníci, tudíž Torís nebude celý den volný a já jsem tím pádem usoudil, že celá akce padá a jel jsem rovnou do Vodsliv. Oproti tomu Vlaďka myslela, že vyjížďka padá, ale pro věci že pojedu.
Samozřejmě že když jsem přijel do Vodsliv, tak v tu dobu Pavel a spol. teprve sedlali na Žernovce koně. Ovšem mělo to pro mě jeden úžasně pozitivní efekt - potkal jsem tam sympatickou majitelku Kinora - krásného černého plnokrevného valáška, tak jsme povídali a dokonce mi Kinora půjčila na svezení! Ježdění v okolí Vodsliv je vůbec úžasné, kolem dokola samé posekané louky a lesy s dlouhými "cválacími" cestami.
To už mi ale volal Pavel že bloudí kdesi u Oplanské loučky, tak jsem je vyrazil hledat. Čekal jsem u Bílčské hájovny a v tu dobu jsem získal pocit, že se nutně museli někde ztratit úplně, tak jsem zavolal a vyplynulo z toho zjištění, že se právě s koňma pokouší vylézt jakési schody :-) Asi po hodině pasení šimla se konečně výprava objevila na obzoru! Pavel, Táňa a Honza byli trošku unaveni, ale povzbudil jsem je, že cesta už není dlouhá a byla to pravda. Trošku jsme zrychlili a za chvíli jsme už byli na kraji luk co vedou ke statku. Louku jsme si ještě přecválali (na konci jsem málem opustil sedlo kvůli koňožravému balíku, který stál schovaný v křoví) ale dobře to dopadlo.
Po příjezdu a odsedlání našich koníčků zůstala Táňa ležet v trávě na zádech neschopna jakéhokoliv pohybu a relaxovala. Když jsme koně zavedli do místa jejich noclehu, projevila Táňa přání zajet na nedalekou benzínku a osprchovat se. Tak jsem jí tam odvezl s tím, že Honza s Pavlem zatím rozdělají oheň na přípravu jídla.
U pumpy, zatímco se Táňa sprchovala jsem telefonoval, když v tom přiběhla obsluha a povídala, že u pumpy je telefonování zakázáno kvůli nebezpečí požáru. Rychle jsem zavěsil, obsluze jsem slíbil že telefon už nepoužiju, když v tom zazvonil znovu. Rychle jsem odběhl zadním vchodem ven, a on to Pavel "hele, kup u té pumpy sirky nebo zapalovač, nemáme tu nic na rozdělání ohně". To už bylo na mě moc, nějak jsem neměl odvahu jít k té obsluze a požadovat zapalovač. Už tak jsem tam působil podezřele. Počkal jsem až Táňa vyleze ze sprchy a poslal jsem tam jí :-)
Když jsme se vrátili, zjistilo se, že ani zapalovač příliš nepomůže k založení ohně. Nechělo to bez papíru chytnout. Tak jsme se začli prohledávat a tahali jsme nejdřív různé nepotřebné papírky, ale když byl stále výsledkem jen kouř a jedenáctá hodina na krku, došlo na ostatní hořlavé věci v pořadí: cvaklé jízdenky, necvaklé jízdenky, stravenky nižších hodnot, stravenky vyšších hodnot, bankovky nižších hodnot..... atd :-)
Kolem půlnoci oheň konečně chytl.
Tady můj pohled končí, protože jsem se odebral spát. Ovšem příští víkend má být pokračování, takže určitě se zase něco stane...
Komentáře
| RE: Ze Sázavy na Sázavu | ještěrka | 24. 06. 2007 - 00:01 |