V rámci údržby mojí cache ( viz. cs.wikipedia.org/... ) jsem zavolal Petře, jestli si můžu půjčit jejího koníka - poníka Cipíska. Domluvili jsme se na dnešní podvečer. Protože Petra nebyla ve stáji a já nevěděl, jaké má Cipísek sedlo, naváděla mě po telefonu "nemůžeš to splést, je v horní řadě, je celkem malý a není syntetický".
Protože se v sedlovně nedá rozsvítit, vzal jsem to vylučovací metodou až mi zbylo jedno sedlo, o kterém jsem byl přesvědčený , že je to ono. Bylo mi sice divné, proč má tak dlooouhý podbřišník, ale myslel jsem, že ho někdo použil na jiného koníka a prohodil jsem ho. V téhle chvíli musím odbočit - Petra má ve stáji 9 koní a jen jediný, desátý, je soukromý - patří Tereze. Z toho vyplývá, že Petra má 9 sedel a Tereza jedno. Takže v této chvíli už by vám mělo být jasné, čí že bylo sedlo které jsem považoval za Cipískovo a že Tereza přišla přesně 5 minut po mém odjezdu a chtěla jít jezdit...
Mezitím jsem upravil cache a vůbec jsem nespěchal, naopak jsem se s koníkem flákal, pak jsem ho nechal pást na louce a až po celkem dlouhé době se odebral domů do stáje. Tam zrovna Tereza končila s lonžováním svého koníka. Kdybych jen tušil... tak bych se jí určitě nezeptal, proč radši nešla jezdit když je tak krásně a místo toho "tady trapně lonžuje". Jen díky tomu, že jsem seděl na Cipískovi jsem asi unikl inzultaci...
Tím ovšem můj "úspěšný" večer neskončil. Odsedlal jsem, koníka přivázal k zábradlí před stájí a šel odnést sedlo. Trošku jsem se zdržel prohazováním podbřišníku a když jsem přišel zpátky, koukám, kůň nikde. Ovšem daleko horší bylo to, že ani zábradlí nikde. Milý Cipísek zahlédl za rohem balík slámy a rozhodl se, že válení ve slámě je velké lákadlo a nějaké ztrouchnivělé zábradlí mu v tom nezabrání. Chytil jsem poníka, sundal z něj zábradlí, odvedl jsem poníka a zkusil umístit zábradlí na původní místo. No, moc to nešlo, část uhnila a zůstala v zemi, nicméně zábradlí stojí a pokud nebude v noci moc foukat vítr, tak spadne až zítra až si tam někdo přiváže koně ;-)
Mezitím jsem upravil cache a vůbec jsem nespěchal, naopak jsem se s koníkem flákal, pak jsem ho nechal pást na louce a až po celkem dlouhé době se odebral domů do stáje. Tam zrovna Tereza končila s lonžováním svého koníka. Kdybych jen tušil... tak bych se jí určitě nezeptal, proč radši nešla jezdit když je tak krásně a místo toho "tady trapně lonžuje". Jen díky tomu, že jsem seděl na Cipískovi jsem asi unikl inzultaci...
Tím ovšem můj "úspěšný" večer neskončil. Odsedlal jsem, koníka přivázal k zábradlí před stájí a šel odnést sedlo. Trošku jsem se zdržel prohazováním podbřišníku a když jsem přišel zpátky, koukám, kůň nikde. Ovšem daleko horší bylo to, že ani zábradlí nikde. Milý Cipísek zahlédl za rohem balík slámy a rozhodl se, že válení ve slámě je velké lákadlo a nějaké ztrouchnivělé zábradlí mu v tom nezabrání. Chytil jsem poníka, sundal z něj zábradlí, odvedl jsem poníka a zkusil umístit zábradlí na původní místo. No, moc to nešlo, část uhnila a zůstala v zemi, nicméně zábradlí stojí a pokud nebude v noci moc foukat vítr, tak spadne až zítra až si tam někdo přiváže koně ;-)