Rolf | Týden s koňmi

pondělí

Pavla si zamilovalo celé asi 20-ti členné stádo hus. Pokaždé, když se objeví ve dveřích, s hlasitým kejháním ho doprovázejí na celém kroku. Já jsem pro změnu neměl daleko od vraždy kohouta, který začal vydávat hnusné zvuky každé brzké ráno. V polospánku jsem si ho představoval prošpikovaného několika noži na pekáči. Nemálo toho, třetí den se k němu přidala ještě nějaká jiná drůbež s podobně ošklivým zvukem a vybrala si akusticky velice vděčnou stáj, ze které se ty odporné zvuky šířily do všech koutů stavení... Odpoledne pak při hledání vajec atakovala Pavla jakási husa nebo krůta, když se přiblížil příliš blízko k jejímu doupěti kde měla mladé.

středa

Jedeme na delší vyjížďku, zjistili jsme zajímavou věc — když si prohodíme v půlce koně a tím i sedla, dá se jet ještě dál, třebaže to ještě před chvilkou tak nevypadalo... Dnes Pavel zapomněl GPSku doma, tudíž nebloudíme. Zato přivezl buzolu, kterou hned někde ztratil. Zmínil jsem se o tom v mailu Luďkovi do Chorvatska, ale pletou se mi cizí slova, takže jsem mu jen tak mezi řečí napsal, že se mu někde na pozemku válí bazuka. To ho zneklidnilo natolik, že začal zoufale SMSkovat a» jí okamžitě najdeme a zneškodníme :-)

čtvrtek

Při kontrole ohrad jsem kousek za ohradníkem našel půlku zmije. To mě zneklidnilo. Hady nesnáším a jedovaté už vůbec ne. Jsou tu tedy hadi! Zajímalo by mě, kde je ta druhá půlka. Ode dneška už budu chodit do výběhů jen ve vysokých gumákách. Večer jsme navíc zaháněli 3 ovce do ovčí ohrady, z které ty mrchy nevděčné utekli. Pohyb v ohradě plné zmijí ve tmě mi způsobuje trauma.

pátek

Kuchařský svátek — rozhodli jsme se, že již nebudeme dělat jako všechny předchozí večery palačinky s jahodovou marmeládou, tak jsme změnili jídelníček a pustili jsme se do výroby palačinek s meruňkovou marmeládou. V obracení palačinek ve vzduchu bez pomoci nástrojů jsme získali oba už obdivuhodnou praxi (a ta mastná kola na stropě příležitostně zatřeme...). Rozsvítila se nám jakási zářivka nad kamnama bez našeho zásahu a i když jsme prolezli celý barák a zkusili všechny vypínače, nepodařilo se nám jí zhasnout. Když jsme hledání vzdali a pojídali palačinky, zhasla sama.

sobota

Přijela Irena, majitelka jednoho z koníků. Jela s ním ven a stavila se v nějakém hostinci na oběd. Když vyšla ven a spatřila svého koně, myslela že to přehnala s konzumací a raději rychle zacouvala zpět. Bohužel ani při druhém pokusu to nedopadlo o nic lépe. Nějací opilí natěrači okapů jí z hezkého hnědého českého teplokrevníka udělali originální puntíkovanou americkou Apaloosu. Nutno dodat, že když jsem na apaloose jel druhý den já, budil jsem ve všech vesnicích pozornost a obdiv k novému plemeni :-)

Koníkovi samému je to zdá se jedno a svou proměnu nese statečně...