V jedné stáji nedaleko Prahy
5. září 2007 | 22.53 |
jejíž bližší určení záměrně neuvádím (znalí stejně poznají), bydlí mezi spoustou jiných koníků i jeden, který mě zaujal na první pohled - velkej bílej hřebec vypadající jak andalusan, s dloouhou hřívou a tlustým krkem kterej se krásně nosí. "Na tom musí být svezení!" říkal jsem si, a když tam jednou byla jeho majitelka Hanka, zkusil jsem se na to zeptat aniž bych moc počítal s tím, že to vyjde. No vyšlo. Doporučovala halu, že prej koník nebyl delší dobu venku. Chyba - hala byla obsazená. "Mám ho ze začátku vzít na lonž když půjdem na pole?" ptala se Hanka. "To je zbytečný ne?" na to já. "No já tu lonž radši sebou vezmu". No dobrá. Odvaha mě začla opouštět už při nasedání. Zvyklý z poníků jsem si musel přistavit plastovou židličku, abych se vůbec dostal nahoru. Jen jsem dosedl na koníka, najednou výskok na zadní a něco, co jsem přesně nebyl schopen rozpoznat, ale zaregistroval jsem, že židlička velkou rychlostí letí někam pryč. Ovšem já byl nahoře, což bylo hlavní. Vyšli jsme, Hanka koně na lonži, kůň se střídavě stavěl na zadní, vyrážel dopředu a vyhazoval a já z hrůzou sledoval jak Hanka kdesi hluboko dole vlaje na konci lonže. "Hla-hlavně ať ti neu-neute-če jinak jsem v ..." sděloval jsem Hance mezi akrobatickými kousky koně. "No když bude chtít utéct tak mi uteče, takhle ho neudržím" uklidňovala mě Hanka. Sebekriticky přiznávám že na cval už nedošlo a kůň byl vylonžovám beze mně. Cestou domů si ho vzala majitelka a od té doby neudělal křivej pohyb. Zážitek to byl hezkej a jsem rád že jsem to zkusil, ale asi se zas vrátím k milým hodným poníkům ;-)
P.S. Asi dlužím jednu židličku pááč se nějak nenašla
P.S. Asi dlužím jednu židličku pááč se nějak nenašla
Komentáře
| RE: V jedné stáji nedaleko Prahy | ještěrka | 13. 09. 2007 - 22:57 |