Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Jako každý rok tak i letos jsme jeli s koníkama na pár dní na Sázavu, a i letos jsme si užili jiných tras, bloudění, padání do potoků, plavení téměř za tmy tak, jak nás pánbůh stvořil, odhánění komárů a padání do roklí.
Pátek s Turbohuculem
V pátek se na statku objevila k mé velké radosti kamarádka Petra s jejím huculem Adžim. Oba bydlí v nedaleké vesnici a v okolí znají (na rozdíl ode mně) každý kámen. Jeli s námi na Šternberk a ještě někam dál. Cesty znali opravdu dokonalé — samé cvalové louky, pěkné lesní cesty, romantická zákoutí a vyhlídky. Ze začátku jsem si myslel, že chudák huculík nebude stíhat a budeme na něj muset pořád na konci každé louky čekat. Joj, jak jsem se spletl! Tornádo šel s Adžim vepředu a oba si louky vysvětlovali jako výzvy k poměření sil. Musím uznat, že síly byly tedy doost vyrovnané, každopádně jsme museli zastavovat na konci každé louky soustřednými kruhy dokola. Ze Šternberku jsme byli u statku Javor za necelou hodinu a Adži si ode mě vysloužil tímto výkonem přezdívku Turbohucul.
Sobota byla ve znamení návratu a všichni jsme byli dost unavení — dva dny za sebou 7-8 hodin v sedle udělaly své a tak jsme s odjezdem ze statku nějak nespěchali. Dávali jsme se dohromady a vyrazili jsme k domovu až v časném odpoledni. Cesta zpět už proběhla bez dalších významnějších událostí a těžko říct, jestli jsme byli víc zničení my nebo koníci, ale tipuji první variantu :-)