Vzhledem k mojí zdravotní indispozici teď jezdím maximálně na Ivaniných ponících (ona má těch koní víc) a proto je víc času i na blog, občas sem hodím na co si vzpomenu. Ale zpátky k Lojzíkovi - jako klusák z dráhy neuměl ještě relativně nedávno cválat a když se splašil, utíkal od nebezpečí klusem. Ale není to klus ledajaký, předhoní s ním cválající kobylu a vyznačuje se tím, že se téměř nedá vysedět. Cval používá jen v nouzi a na zvláštní požádání. Ale není to klasický cval, spíš hodně rychlý trysk, zpomalit ho zatím neumí... Je to ten stav, kdy člověk vidí rozmazané siluety stromů a slzí mu oči od větru. A při tom všem ví, že až bude chtít zastavit, musí počítat s minimálně půlkilometrovou brzdnou dráhou...
Nebohá sova
To jsme tak jednou byli na vyjížďce a v jednom místě je kopec, který má Lojzík velmi v oblibě a rád ho vybíhá. Svého času jsme tam GPSkou naměřili 52 km/h(!) Protože je to místo velmi odlehlé, není riziko že by byl někdo na cestě a proto mu většinou dopřávám kopeček s volnými otěžemi. No a následující scénku popíšu z mého pohledu - letíme nahoru, větrem mi slzí oči takže toho moc nevidím, občas mrknu na Ivu, která zůstala s kobylou daleko za námi (kdesi v místě doletu většiny hlíny a šutrů, které Lojza odhazuje kopytama) a přemýšlím, kde začnu zkoušet brzdit, když v tom vidím, jak se cosi velkého, jakoby kus igelitu, těsně před námi neslyšně zvedá a letí nám to přímo do cesty. Trvalo to zlomek vteřiny, pak se jen ozvalu tupé plesknutí a to NĚCO zmizelo obloukem ve křoví.
Začal jsem brzdit, a když se mi to asi po kilometru povedlo tak jsem se chtěl poptat Ivy co to bylo a Iva mě předběhla "Vy ste hnusný, vy ste zabili výra". Chudák sovička, já tajně doufám že to rozdýchala, ale fakt teda nevím... Po zbytek vyjížďky jsem každopádně viděl ještě asi 5 sov, které seděli na různých místech a "blbě na mě koukali"...