Rolf | Chycený Estarem

Když už jsem tu psal co provedl Estar Pavlovi, musím napsat i to, co se stalo mně... To jsme tak jednou z jara vyjeli s Danou (majitelka Estara) na vyjížďku. Já na Estarovi, ona na poníkovi. K dokreslení situace musím napsat, že jsem měl na Estíkovi westernové sedlo, které jsme zkoušeli jak by mu padlo.

Za tím účelem jsme vyjeli na delší vyjížďku, aby se podle zpoceného místa ukázalo jesli mu padne. Takže jsme i docela jeli, klus, cval, krok málokdy. Asi po hodině jsme dojeli na takovou velkou louku, kde jsme chtěli koníky nechat popást, Dana si zapálila cigaretu a dala mi osudovou otázku: "Tak co, jak mu sedí? Nemá ho na kohoutku?" Protože jsem seděl na koni, tak jsem tam pochopitelně neviděl a dolů se mi nechtělo. Tak jsem tam strčil ruku, zdálo se že místa je tam dost. Tak jsem se natáhl a chtěl jsem dosáhnout ještě dál, když v tom... Jak jsem byl v sedle předkloněný a přenesl jsem váhu dopředu, sedlo si nějak sedlo.Rázem bylo pod přední rozsochou nějak těsno a co bylo nejhorší ze všeho - ruka nešla ven.

Řekněme že Estar není nejklidnější koník a když se mu začlo něco dít na zádech, zpozorněl. Přestal žrát a dával pozor. Jak jsem tam tak divně seděl, nevěděl co si má myslet a usoudil, že vyjížďka pokračuje. Jak jsem se ho snažil neobratně zastavit jednou rukou, začal poskakovat na místě a vůbec se mu to nelíbilo. Dana, která byla nedaleko mi v tu chvíli byla k nepotřebě, protože se smála, až jí slzy tekly. Mě moc do smíchu nebylo, když jsem si představil, že se mnou TAKHLE uteče... Po chvíli mi Dana přece jenom přišla na pomoc, ale ruka ven nešla, dokud jsem na sedle seděl a slézt jsem nemohl, protože mi tam ruka vězela v úhlu, který mi to znemožňoval. To byla situace! No dopadlo to nakonec dobře, ovšem nebýt Dany, která povolila podbřišník (na x-tý pokus přerušovaný výbuchy smíchu) a sedlo i se mnou nadzvedla, tak fakt nevím jak by to skončilo.Celou akci pozorovalo několik zahrádkářů z nedalekých domků, nevím co si o nás museli myslet, z dálky to musel být dost zajímavý pohled ;-)