Rok se s rokem sešel a zase jsme na týden změnili Prahu za venkovskou romantiku.
Na farmu jsme letos přijeli už v pátek navečer, ubytovali jsme se a hned jsme se šli podívat na koníky. Oproti loňskému roku se stádo zase trochu rozrostlo. Přesně - o 3 koníky - araba Fatima, šimlíka Šimiho (ty patří Jitce) a "krásnýho roztomilýho" poníčka Luckyho. Uvozovky jsou tu zcela na místě, jak vyplyne z dalšího kontextu :-) I přes varování Jitky se Pavlovi poníček zalíbil natolik, že se rozhodl ho vyzkoušet hned, jen tak bez sedla po výběhu (výběhy jsou velmi rozlehlé, nedá se dohlédnout na konec, místy jsou v nich bažiny...) Pavel se vrátil asi po deseti minutách, celý od bláta, tvářil se zavile a šel chystat beze slov večeři. Když brousil velký nůž, zamyšleně se díval směrem k výběhům...
Fotky: vlevo - příprava večeře, vpravo - Lucky s Pavlem /foto Rolf/
Asi 10 minut od statku je velký plavící rybník a koně ho milují. Tedy - většina. Dno je písčité, přesto nedůvěřivý Walker jde až za ostatními kamarády. Ale je to úspěch, byla to jeho premiéra... Naproti tomu Sony s Cézarem nás málem ani nenechají svlíknout. Sony v hloubce vydává zvuk, podobající se motorovému člunu, a to nepřetržitě :-)
Fotky: vlevo - já s arabem, vpravo - dva šimlíci /foto Jitka/
Arab se naučil zajímavou věc - o větve, sloužící jako pobízedlo, se mě koně sanžili připravit v minulosti různými rafinovanými způsoby, ponejvíce mi je chtěli sežrat. Arab vymyslel lepší fígl. Máchl po něm ocasem, omotal si ho do něj a bič byl pryč. Když už mi takto vzal třetí bičík, přestalo mě to bavit a dojel jsem bez něj :-) Pavla ten samý den trestá Quarter Sony za to, že si na něj dovolil vzít anglické sedlo tím, že ho odloží do bažinaté louky. Vypadalo to velmi efektně, Pavel mi trochu zkazil radost tím, že se v bažině neobalil do černa, ale i tak to nebylo zlé :-)
Fotky: vlevo - QH Sony se mnou /foto Pavel/ vpravo - QH Walker s Pavlem /foto Rolf/
Trable s večeří
Četl jsem si u stolu, zatímco Pavel chystal večeři. Zkoumal místní komplikovanou mikrovlnnou troubu a následně do ní vložil jakousi krmi a někam odešel. Za chvíli se mi zdálo, že je něco nepříjemného cítit a s hrůzou zjišťuju, že z mikrovlnky se valí hustý černý dým. Krmě byla tímto poněkud nepoživatelná. Rozhodli jsme se raději pro venkovní gril - venku sice lilo jak z konve, ale to byla jen malá překážka. Při dobývání grilu z prostoru pod střechou se mi do něj vylil jakýsi kalíšek, předpokládal jsem, že jde o dešťovou vodu. Měli jsme starost, jak gril v takovém počasí roztopíme.
Trabl byl ten, že se nám nechtělo gril roztápět pod střechou, tak jsme ho přesunuli pod velký plátěný deštník (Heslo dne: "zapálit deštník není takový průšvih jako zapálit barák"). Pořád cítíme benzín, ač jsme odnesli pryč sekačku, motorovou pilu i všechny podezřelé kanystry. Pavel říkal cosi o náprstku benzínu a dvoumetrových plamenech. Ještě že gril zapaloval třískou, bylo okamžitě jasné, co bylo obsahem zmíněného kalíšku :-) "Tak, a máme roztopeno" poznamenal očouzený Pavel v záři dvoumetrových plamenů, a zachoval přitom podivuhodný klid.
Fotky: vlevo - poník Lucky, vpravo - večeře na grilu /foto Rolf/
Měli jsme obavy z toho, nechávat gril po použití na dvoře, a to kvůli "našemu" milému poníčkovi, který nám začal usilovat když ne o život, tak o zdraví určitě :-) Všude vleze, všechno si otevře a všechno musí prozkoumat. A běhá za námi jako pejsek. Představa nočního probuzení ve stylu "Hele páníčku co táhnu - hezky červeně to svítilo na dvoře, tak jsem ti to přinesl do postýlky" nás nenaplňovala klidem. Nakonec to dopadlo jinak - poníček měl strach že vznikne požár, tak v noci vlezl do stáje a pustil naplno všechny kohoutky... Ráno bylo ve stáji asi 10 cm vody...
Ráno po odklizení následků povodně jsme šli opravovat spadlou pásku a našli jsme jen hooodně dlouhý a velký nůž. Poník nám šel pochopitelně naproti, ale jak viděl nůž, otočil se a dal se na útěk ("Néé, nechte mě, já jsem malej, hezkej a hodnej ponííííčééék")
Ovce v bažině
Nachystaná Jitka, chystající se na večerní vysílání, už oblečená na cestu se šla ještě narychlo podívat do výběhů, jestli je všechno v pohodě. A co nevidí: v místní bahnité a zeleně kvetoucí tůňce se topí ovce a už dlouho se na hladině neudrží! I Jitka neváhala a statečně se pro ní vrhla. Hloupá ovce se ještě bránila, bláta tam bylo do pasu. Kabelku stačila nechat na břehu, ale jinak... Moc lituju že jsem neměl u sebe v ten moment foťák! :-)
Fotky: postupně - já s arabem&Pavel Sony /foto Jitka/, poníček /foto Pavel/, Luis se mnou /foto Pavel/, pohled na farmu /foto Rolf/, Luiz-hlava /foto Rolf/, Pavel&Sony /foto Rolf/
