a ke koním se začínají stahovat tzv. "sezónní jezdci", tudíž člověk po pěti měsících začne potkávat povědomé tváře, které teď bude vídat zase až do podzimu. Na Žernovce se nám během té dlouhé zimy povedlo obsednout mladého hřebčáka, jenže zůstalo jen u toho obsednutí :-( Naše velkolepé plány na rozumné přiježdění zmařil právě nástup jara a holčiček, kterým chybí všechno, jen ne sebevědomí. A hádejte co je nejlepší na posílení právě zmíněného sebevědomí? Přece mladý hřebčák! Co na tom, že bude "přiježděný" stylem "kopnu - nakluše", "kopnu víc - nacválá". Škoda, že dotyčná holčička o koníka nejevila alespoň špetku zájmu v době, kdy nešel chytit a vyhazoval a prchal při každém pokusu nasednout případně když už byl člověk chvilku nahoře. Ale tak už to někdy bývá... někde.

Kdybych měl vyjmenovat všechny koníky, které mám rád, byl bych tu hodně dlouho a stejně bych asi na hodně z nich zapomněl. Ale napadlo mě, že o některých z nich bych mohl alespoň v krátkosti napsat.
Dneska to bude o prvních dvou, kteří mi vstupují do života přece jenom častěji než všichni ostatní a já jsem za to moc rád.

Předtím, než opět prchnu do dalekých krajin, udělal jsem si takové kolečko po milých lidech a konících, abych si udělal pár fotek a zlepšil si náladu. Jako třeba tadyhle Gofrik. Vzal jsem ho za účelem nafocení a napasení, proto jsem nebral ani sedlo, což se později ukázalo jako zásadní chyba, ale tak už to bývá, hihi. Focení a pasení probíhalo víceméně v klidu, hupnul jsem na něj, dojel na louku,

Když už jsem tu psal co provedl Estar Pavlovi, musím napsat i to, co se stalo mně... To jsme tak jednou z jara vyjeli s Danou (majitelka Estara) na vyjížďku. Já na Estarovi, ona na poníkovi. K dokreslení situace musím napsat, že jsem měl na Estíkovi westernové sedlo, které jsme zkoušeli jak by mu padlo.

Lojzík (no, v občance má Lasiter :-)) je ne moc velký valášek - americký klusák, ale co nepobral do výšky, to má do rychlosti a temperamentu. Jenom u dvou koní se mi stalo, abych po jeho startu skončil za sedlem a Lojzík je jedním z nich. Ještě se sluší napsat, že Lojzík je mazlíček Ivany, která má ovšem ještě kobylu, kterou nedávno obsedla. A protože kobyla nerada chodí ven sama, začala mi Iva (i když s těžkým srdcem) Lojzíka svěřovat. Nicméně ani dneska si nejsem úplně jistý, jestli se zezačátku víc bála o mně, o Lojzu, nebo o sebe - když se mi nepovede zastavit ;-)

Dana, majitelka Estárka, mi vždycky dobře radila - je to koník z dostihů, byl dost dobrej, občas se na něm báli jezdit i žokejové. Vzhledem k tomu, že už pár let neběhá a má westernové sedlo, je z něj prima koník na courání a běhání po lese. Dá se s ním dělat cokoliv a je zlatíčko. Jen na jednu věc je potřeba dát pozor

Estar je anglický plnokrevník. Má za sebou poměrně bohatou dostihovou minulost a teď si užívá důchod spolu se svým kamarádem poníkem v jedné vesnici kousek za Prahou.

To se zase dařilo! Vzhledem k mojí zraněné ruce jsem si chtěl v pátek udělat klidnou vyjížďku na hodném koníčkovi a protože jsem měl cestu na Karlštejn, volba padla jasně na Ekíska.