Kdybych měl vyjmenovat všechny koníky, které mám rád, byl bych tu hodně dlouho a stejně bych asi na hodně z nich zapomněl. Ale napadlo mě, že o některých z nich bych mohl alespoň v krátkosti napsat.
Dneska to bude o prvních dvou, kteří mi vstupují do života přece jenom častěji než všichni ostatní a já jsem za to moc rád.

Poslední dobou bych potřeboval, aby den měl aspoň 34 hodin ;-) Proto jenom v krátkosti - 1. část

Slovenské miniturné dopadlo na výbornou, krušná byla akorát cesta do Prahy po dvou (skoro komplet) probdělých nocích. Ale co se dá dělat, když slovenští bratři jsou tak přátelští a pohostinní... Jediný zádrhel bylo dostat se v hotelu nad ránem do pokoje pomocí magnetické karty a pomocí této karty si i zapnout světlo v pokoji (v tomhle IQ testu uspěl 1 člověk z osmi, pět lidí šlo o pomoc požádat slečnu recepční a dva byli v takovém stavu, že absenci světla ani nevnímali). Můj zevnějšek i játra už jsou ale v normálu, pověst byla stejně dávno zakopaná půl metrů pod zemí :-)

a ke koním se začínají stahovat tzv. "sezónní jezdci", tudíž člověk po pěti měsících začne potkávat povědomé tváře, které teď bude vídat zase až do podzimu. Na Žernovce se nám během té dlouhé zimy povedlo obsednout mladého hřebčáka, jenže zůstalo jen u toho obsednutí :-( Naše velkolepé plány na rozumné přiježdění zmařil právě nástup jara a holčiček, kterým chybí všechno, jen ne sebevědomí. A hádejte co je nejlepší na posílení právě zmíněného sebevědomí? Přece mladý hřebčák! Co na tom, že bude "přiježděný" stylem "kopnu - nakluše", "kopnu víc - nacválá". Škoda, že dotyčná holčička o koníka nejevila alespoň špetku zájmu v době, kdy nešel chytit a vyhazoval a prchal při každém pokusu nasednout případně když už byl člověk chvilku nahoře. Ale tak už to někdy bývá... někde.

Sny se mi moc často nezdají - naštěstí. Ale když už se mi něco zdá, tak to stojí za to. Jako třeba dneska v noci: Měl jsem dělat zvukaře na jednom z koncertů skupiny Olympic. Nevím sice kde, ale byl to obrovský sál pro několik tisíc lidí a bylo úplně vyprodáno. Všechno bylo připravené, bylo už po zvukové zkoušce, pánové kouřili v šatně a dohadovali se, co budou hrát na úvod. Prostě standardní pohodový

Předtím, než opět prchnu do dalekých krajin, udělal jsem si takové kolečko po milých lidech a konících, abych si udělal pár fotek a zlepšil si náladu. Jako třeba tadyhle Gofrik. Vzal jsem ho za účelem nafocení a napasení, proto jsem nebral ani sedlo, což se později ukázalo jako zásadní chyba, ale tak už to bývá, hihi. Focení a pasení probíhalo víceméně v klidu, hupnul jsem na něj, dojel na louku,

Tuhle mi někdo vyčítal, že jsem furt u koní a málo si všímám kulturních památek a jiných pamětihodností. S tím je ovšem konec! Definitivní! Fotky jsou toho důkazem!

Darwinova cena je cena každoročně udílená in memoriam za to, když se někdo zvlášť hloupým a stupidním způsobem připraví o život a přispěje tím k pozvednutí úrovně lidského genofondu tím, že se z něj vymaže :-) Skoro jsem se také zúčastnil, možná už by to bylo minimálně na nominaci. Ale předbíhám. Jsa zvyklý na mírného, hodného a zlatého plnokrevného Ferdinanda, jsem zatoužil na jedné návštěvě vykrokovat plnokrevného dostihového hřebce, který se právě vrátil z tréninku a byl mokrý, jako když právě vylezl z rybníka. Nadto byl nasedlán dostihovým sedlem, v kterém je problém se udržet i v kroku a do třetice jsem byl varován majitelem, že se leká i vlastního stínu. Přes to všechno jsem na něj vylezl a chystal jsem se kamsi poodjet, leč... Přišlo na mě kýchnutí. Chvilku to ještě vypadalo že kýchnutí přejde, ale za pár okamžiků bylo jasné, že nikoliv. O desetinu vteřiny poté, kdy zaznělo mohutné "pčííí" byl plňásek asi tak o sto metrů dál a já pořád na tom samém místě, jen rozpláclý na zemi jak žaba...

Vánoce jsou naštěstí za námi a s nimi i různé předvánoční besídky a opíjecí večírky. Jak to asi tak vypadá

Právě mi přišel potvrzený termín tradičního koncertu Olympicu ve Stříbrné Skalici. Termín sem tedy dávám s předstihem, bude to 25. července 2009. A komu se nechce platit za lístek, ať mi zkusí písnout ;-)

Léto je asi nenávratně za námi a se zkracujícími se dny zase zbývá trošku času na aktuality. Sem budu průběžně dopisovat novinky které nestojí za samostatný článek. A co se událo?

Několikrát jsme byli s koníčkama na vandru na Sázavě, počasí nám pokaždé přálo a bylo to moc prima. Znám už snad všechny varianty cest z Žernovky na Sázavu a zpět a díky Benovi, na kterém jsem